A jak ta moje praxe?

aneb jak se z bileho Vladika stal pro Indy cerny Mirecek z Basniku :-)

 No co vam budu povidat respektive psat... posledni tyden praxe, a jeste jsem nenapsal, co tady vlastne delam.
Moje praxe mela spocivat v tom, ze budu pracovat v neziskove organizaci zamerujici se na ochranu zivotniho prostredi, a budu pomahat s rozsirenim povedomim o ochrane a peci prostedi ve kterem tady Indove ziji.
Nicmene bohuzel, kdyz jsem prijel tak organizace nemela moc urcitou praci, takze nemam nejakou urcitou praci a zodpovednost za vysledky. Coz na jednu stranu mam malinko ulehcene, ale zase na druhou stranu me to trochu mrzi, ze nemuzu se vice priucit (ale snazim se to jinak vyuzit).

Organizace funguje ve spolupraci s dalsimi spolky na dobrovolne bazi, a me tu berou spise jako hosta (taky se tady o me tak staraji:-) - jelikoz Indove, obzvlaste Punjabci, jsou velice privetivy a laskavy).
Ackoli nemam uplnou napln prace, tak se tu nenudim (krom prvniho tydne nez jsem pochopil, ze to asi budu musim trochu posoupnout). Proto si trosicku sam urcuji program a vyuzivam prilezitosti, ktere se mi nabizeji.
Takze jsem byl nekolikrat na programu vysadby stromu, navstivil jsem nekolik skol (zakladni, stredni, vyssi), byl jsem na tamnim mestkem uradu, na prohlidce fabrik, videl "zeleny dum" domacich lecitelu, krevni banku, mobilni zubni ordinaci, ucastnil se ruznych setkani, oslav, zasedani atd. atd. atd.

Byl jsem predstaven snad pul mestu (na to, ze Phagwara ma okolo 1 mil. obyvatel - tak to je celkem slusne cislo:-)). Od uplne obycejnych ludi, nejnizsich pomeru, pres stredni tridu - obchodniky, ucitele, doktory, podnikatele, az treba se starostu mesta, presidenty ruznych organizaci a tzkz treba ministra punjabskeho statu. No celkem fajne to bolo :-) (a jeste bude doufam).

S mym "sefem", ktery se o me stara jako o vlastniho syna.

Moje role v tomto opravdu jako takovy Mirecek z basniku - delegace z Evropy - avsak dolary (eura nema :-D).
Ackoli se to zda, jako takova prdlacka, tak to bylo opravdu fajn, a co jsem mel zodpovednost, tak byla vzorne representovat (ne snad svoji vlast :-) ale svoji organizaci) - takze slusnost nadevse. Plus navic se mi parkrat postestilo mit jako host ruznych setkani (samozrejme jsem dostal i nejaky dar) kratkou rec, takze jsem si trochu procvicil svoje prezentacni a recnicke dovednosti. A co vidim jako nejvetsi prinost pro me osobne je, to ze jsem mohl poznat hromadu lidi, poznavat ruzne procesy (v praci, fungovani spolecnosti) a mentalitu lidi... to je k nezaplaceni.
Na druhou stranu to trochu melo i sve nevyhody (respektive takove 2, ktere tu vidim). To, ze jsem nemel prilezitost mit zodpovednost za neco a druha byl jazyk. Muj cil byl se vylepsit v anglictine, ale behem praxe vetsinou se mluvilo Punjabsky (respektive Hindi) - a kdyz jsme sem domahal alespon priblizeni situace, vysvetleni bylo celkem strohe. V pripade moji jazykove schopnosti (zakladni - prumer, coz zapricinuje, ze nemohu vest dialog na hlubsi bazi), tak bych uvital nejakeho sveho tutora, ktery by mel semnou i castecnou trpelivost a vse mi vysvetlovat a vest semnou diskuzi (bez indickeho prizvuku:-)).

A jeden pribeh za vsechny: muj prvni oficialni den v "praci" - nic se nedelo, druhy den az do 4 hodin odpoledne taky nic, a potom prisel muj "sef" (reditel organizace, a byvaly starosta mesta) a zacal kolotoc. Behem cesty na "nejakou" akci jsem byl na ulicich prestaven cca 78 lidem, a potom jsme dorazili na akci (vubec jsem nevedel oc jde), nez jsme vesli do prezentacni mistnosti mi sef jen rekl: "behem sve reci, poprej studentum" a to bylo vse. Byl jsem posazen z boku dopredu a snazil se pochopit oc jde (marne). A po cca 10 minutach jsem byl oficialne privitan a hups neco rekni (hlavne jsem si rikal, neric nejakou hloupost a udelat fau-pau). Pristoupim za recnicky stolek, kamera jede, a ja jen v par kratickych vetach jsem se predstavil, podekoval za privitani a sve organizaci za praxi, pochvalil aktivity a take snazeni studentu, a popral jim hodne uspechu v budoucnu (alespon jsem se trosicku spotil a uzil si adrenalinku v krvy). Az v dalsim prubehu jsem pochopil, ze jde o oceneni nejlepsich studentu vsech skol ve Phagware (mimochodem jsem dostal taky jedno samotne oceneni pro me - coz bylo strasne prijemne) a potom jsem byl predstaven asi dalsim 64 lidem ve meste, na uradu a organizaci :-).

Dalsi pribehy a zazitky az pri prilezitosti skutecneho setkani a povidani - budu se tesit!

Co hýbe Indií?

Jsem typ člověka, který má rád o všem přehled a rád se zajímám o všeobecné dění okolo nás - takže sledování novin a událostí je pro mě samozřejmostí (pokud nejsem opravdu out - jako třeba nyní v zahraničí, či se neučím na státnice).

Proto jsem si nemohl nevšimnout současných událostí, které hýbou Indií. To, že Indie je v hodnocení korupce na hodně nízkých pozicích, jsem věděl už předem. Ale že to je opravdu taková Achillova pata jsem netušil.
Přesně týden po dnu Nezávislosti Indie, opět v některých částech stojí na nohou opět - nyní ne kvůli oslavě odproštění z rukou Britského impéria, ale naopak protestu vůči sobě samým. Respektivě, to co právě koloniální systém v lidech pomaličku vychoval, tak za dob "demokracie" dostalo název: korupce.

Setkání s Punjabským ministrem na Den nezávislosti.

Ano, jak už se od pradávna říkávalo: "já na bráchu, brácha na mě". Nicméně, korupce z čistě ekonomického hlediska, je značně neefektivní věc, podkopává princip tržního systému jako celku, což zapříčiňuje značné plýtvání prostředky, než ve férové konkurenci mezi jednotlivými hráči na trhu, a v konečném důsledku na to doplatí kdo? No přeci většinou ti slabší, kdo si nemohou podplácet nebo se to zaplatí z kapes daňových poplatníků.

Co se stalo tedy v Indii? To jak jsem měl možnost poslouchat či přímo se ptát při diskuzích různých lidí - především vlivně postavených (např. ředitel fabriky, bývalý starosta Phagwary - okolo 1 mil. obyvatel, další podnikatelé a doktoři apod.), tak tento systém prorostl téměř celou zemí, a jednotlivými státy (navíc specifikum Indie je i silný náboženský princip, který má k tomu silné předpoklady).
Jeden příklad za všechny: vzdělávací systém. Zavedení povinné školní docházky znamenalo obrovský kus státních prostředků na poskytnutí vzdělání úplně všem dětem. Kapacita státních škol nemohla být pokryta z prostředků a kapacit centrální vlády, proto se otevřel soukromý sektor (financován z části státem a z části soukromých prostředků). Ten byl hodně atraktivní pro spekulanty, kteří si vytvořili mezi sebou konkurenci, a aby nabídli lepší kvalitu výuky pro majetnější, tak začali "přetahovat" kvalitnější učitele k sobě a další věc, která se jednoduše v takové (ne)byrokratické zemi stane (když se skoro vůbec nepoužívají elektronická data, ale pouze knihy). Masová tvorba fiktivních žáků a studentů. Větší dotace od státu... Proto se není čemu divit, že lidé vyšli do ulic. Především v Dillí, ale i ve Phagwaře, jsem za minulý týden viděl 2 agitace a pár průvodů...

A řešení? Nevím, co se stane, jestli padnou nějaké hlavy nebo se to zamete pod kobereček (jako u nás většinou), nicméně ve stavu v jakém je indický systém, by musel asi proběhnout tzv. počítačový Reset, aby se s tím něco stalo.
Avšak souhlasím s myšlenkou kamaráda Abhilashe, který o víkendu postnul na svou zeť na Facebooku svůj názor. Každý jednotlivec je součást celého systému, proto každý by měl začít sám u sebe, a když se změní každý, tak se změní celý systém.

Už před praxí jsem četl různé názory ekonomů a jejich predikce, a Indie je považována za budoucího černého koně ekonomického trhu, ale toto, ji značně zpomaluje, ne-li přímo zastavuje. Proto se není čemu divit, že OBROVSKÝ trend (především tady v Punjabu, kde jsem) mladých lidí je, slušně studovat a našetřit co nejvíce peněz, abych si mohl dovolit studium v top státech - v trendu je Kanada, Austrálie, USA a VB. No což, až čas ukáže, zda-li se tato "budoucnost" Indie navrátí zpět či raději zůstanou v těchto státech, kde se jim bude ekonomicky žít lépe...

PS: Někdy u nás nad tím všeobecným děním reptám, ale teď si říkám, že alespoň nejsme na tom tak hrozně... No ale uvidíme za týden, až přijeduJ

Bezpecnost

Co byste si rekli, jaka asi musi byt bezpecnost v 1,2 miliardove zemi? Respektive jakou musi mit vahu lidsky zivot?

Kdyz bych tu popsal procesy uctivani smrti jednoho kusu skotu, tak by jste si rekli, ze velkou. A to same se deje i s pochovavanim lidske osoby. Nicmene zalezi na postaveni dane osoby v socialnim a ekonomickem zebricku. A take se to lisi od nabozenstvi k nabozenstivi, a stat od statu (poznamka: Indie funguje jako velka federace jednotlivych statu).

Proc zminuji vahu lidskeho zivota? Jelikoz je to celkem provazane s bezpecnosti a ochranou zivota tady.

V porovnani s nasi zemi je to pomerne velky rozdil. Na bezpecnostni hledisko se tu moc nehledi. Prijde mi celkove chapani v ramci bezpecnosti, ze si to lide neuvedomi a pokousi cisi osudu az pookraj. Az se pote neco stane... Na stavbe ci pri navsteve fabriky jsem nevidel nikoho v bezpecnostnim uboru, s helmou a rukavicemi, nic takoveho. Behem domacich praci ci praci v dilnach napodobne. Chlapik svari nejakou ocelovou konstrukci samozrejme kouka na to primo s otevrenyma ocima nebo slevani rozhavene oceli jen tak v pantoflickach. Vymena kola u nakladaku nepotrebuje vubec zajisteni kol a muzu pokracovat dal. 

Priprava novych protez u zubare.

Doprava - helma u motocyklisty funguje asi tak jako jen zaminka, v urcitych usecich silnic, kde mohou stat policiste. Semafory? Princip jejich fungovani je asi jako pro deti ve skolce... cervena, oranzova, zelena - to je sumak, hlavne ze tam neco sviti. Jizda v protismeru ci v jednosmerce (i na dalnici)? Snad me vidi, ze tam jedu, tak se snad uhnou. Rozsvecena svetla v noci? Vzdyt ve mestech sviti verejne osvetleni (tedy pokud nevypadne elektricky proud... cca 3x za den - zalezi mesto od mesta), a v noci? Ridici maji asi infracervene videni, bo co? (ale ja bohuzel ne... hlavne pri prechazeni silnice). Stredni pruhy rozdelujici smery u dalnic jsou behem noci prijemnym noclehem pro chudsi cast obyvatelstva. Autobusy a vlaky maji samozrejme pernamentne otevrene dvere (alespon vetsi moznost klimatizace v tech vedrech), ale treba naklaneni z otevrenych dveri ci dokonce cestovani na strechach, je tu naprosto bez problemu. A ridici autobusu? Kapitola sama pro sebe? Zalezi teda ridic od ridice, ale rekl bych ze nekdy za volantem sedi reznik s vyucnim listem, nez zodpovedny clovek s ridickym prukazem. Ale coz nejak se potrebuji dopravit, takze to nechavam na vyssich silach :-)

Ale i takovy pohled bezpecnosti v oblasti zdravotnictvi a hygieny. Darovani a manipulace s krvy, ci dentalni ordinace - sterilni prostredi se dodrzuje, ale vse mi prijde jako bych se vratil tak u nas o 25 roku zpatky (nastesti ci bohuzel jsem tu dobu nezazil, takze ted mam vytecnou moznost). A lekarny? Kramecky na verejnem prostranstvi, kde se prodava vse dohromady - drogerie, lekarna, bylinkarna, trafika a snad i domaci prostredi, vse dohromady. A medikamenty (tablety, sirupy a dalsi), bez obalu, bez predpisu, bez instrukci a popisu... tzv. po Indicku :-)

A hygiena u veskerych stravovani a potravinovych surovin? Nezajem - clovek v zacmouzene mistnustce (vypada jako stara kotelna) vam nabizi spinavymi rukama na ohni pripravene jidlo, a v druhe ruce prijima skoro cerne bankovky, a jeste by vam to zabalil do starych novin, pokud byste si to chteli vzit domu... Ale tema hygieny je tu nadlouho...

Jeden ze "slusnejsich" fast-foodu  - vsemi doporucovany :-)

A osobni ochrana pred zlodeji? To je na tom celkem zajimave? Osobni prohlidky pred vstupem do metra, obchodnich center a treba i vyznamne pamatky. Ty se tykaji teroristickych utoku, coz naprosto chapu, ikdyz to cloveka celkem rozladi, kdyz musi stale prochazet ramy a projizdet plnou krosnu skrz skenner. A obcas jsem reptal, ale naprosto chapu a schvaluji. Co me vsak u toho nejvice prijde legracni u vsech techto verejnych ochrancu (policiste, armada, bezpecnostni sluzba) jsou zbrane. Vubec bych se nedivil, kdyby to byly makety, jelikoz tipuji, ze plati pravidlo, cim vetsi zbran, tim vetsi respekt. Ano, misto rychle a jednoduche k manipulaci jednorucni klasicke devitky, tak maji tito prislusnici vetsinou tezke a nemotorne samopaly (jednou jsem videl u jednoho obchodaku bezpecaka s jednokomorovou brokovnici). Takze tyto zbrane by meli spise funkci tvrdeho obusku pri pripadnem napadeni... Jednoduse receno: odbornik zasne, laik se divi :-)

Ale hlavni myslenku, kterou bych chtel zdelit je, ze co se tyce bezpecnosti, tak zakladni chapani je v principu vsude stejne - prezit. A to musim v tomto pripade opravdu zatukat na drevo. Vsechno co jsem vysse popsal, tak je pravda, ale zatim se nic extremniho nestalo - ty auta se nakonec nejak vyhnou, to jidlo nejak stravi a zadnou strelbu jsem taky neslysel. Jak se vsak eliminuji rizika, snizuje se i pocet necekanych a neovlivnitelnych nahod, vse nemuze byt jen v rukou Bozich (ci skupiny bohu zde). Proto v tomto verim klukum z branze Hornikovi s Brabcem, a jsem s nimi za jedno: Milanku, kamarade, musime tomu stesticku jit naproti...

Co mi NEchybí

Ač mi to vůbec nepřijde, tak už pomalu se to nachyluje... Jen 2 pracovní týdny a hurá domů. Někdy mě napadnou myšlenky, co mi tu chybí? Chuť tradičního českého jídla či nějaké pocity, ale řikám si, že jsem tady jen na chvilku, a že to je v pořádku a nic mi vlastně ani nechybí. Ale rozhodně se těším na domov v některých záležitostech.

Včera navečer jsem měl možnost navštívit setkání Ineer Wheel clubu, což je mezinárodní organizace pro ženy zaměřující na sociální témata a jejímž cílem je rozvoj společnosti v různých oblastech života (např. rovnoprávnost žen, vzdělání dětí, pomoc handicapovaným, životní prostředí,...). Během řeči presidentky tamního dictrictu (kam spadá několik poboček) jsem si trochu ponořil do spleti myšlenek a postesknul...

Cíl její řeči byl jasný: rozvoj, růst, kvalita - s větším dopadem na společnost. Ta žena mluvila o tom, jak členky musí to a to, tak aby zkvalitňovaly jejich aktivity, že musí v příštím období zlepšit propagaci, aby rozšířily členskou základnu, a mohli založit dalších 5 nových poboček, a že musí zvyšovat počet aktivit a projektů, ve kterých jsou zaivolvovaní, atd... Tak, aby naplňovaly cíl jejich organizace, a ani se u její řeči nebála použít slovíčko musí, místo mají!

Během její řeči jsem si vzpomněl na svou krásnou vlast. Respektivě na myšlení lidí u nás doma. Jak tady někdy (někdy i hodně) postrádám evropské chápání, tak v tomto případě mi naše české myšlení rozhodně nechybí. Touha růst, dělat dobré věci, vylepšovat a věnovat se více správným aktivitám. Pozitivně myslet, vidět příležitosti, hledat nejprve to dobrý, začínat vždy těmi silnými stránkami při hodnocení a vytváření vlastní SWOT analýzy. Zato u nás začíníme naopak u těch slabých stránek a hrozeb, vyslovovaly hned první myšlenky způsobu "jak to nepůjde" a co nám stojí v cestě. Místo toho, abychom se podívali na konec, na cíl, jak to má vypadat, či jaké by to mělo být jednou, a až následně se podívali na konkrétní kroky, které musíme udělat a překonat...

Při pohledu nad celou tímto zamyšlení, mi tady toto doma vážně nechybí . Tento způsob myšlení hluboce oceňuji na lidech zde a hodnotím jako jedno velké pozitivum indické mentality. Proto, jsem pocítil jako nutnost osobně pochválit a podpořit madam prezidentku. A tajně si přát, abych si z této vlastnosti něco taky vzal a ponaučil se (ikdyž jen dle zhodnocení samotného nadpisu, to bude asi trvat delší dobu...).

Porozumeni...

Dnesnim kratsim prispevkem bych rad reagoval na nedavne udalosti a takovy muj maly pocit prozreni (nezveme to The SMASH Moment).

V zhruba pred 2 tydny se mi postestilo a jiz jsem mel moznost pravidelneho pristupu k internetu, jednak ke spojeni s domovem, ale take pristupu k novym informacim a aktualnimu deni ve svete...

V ten sami tyden jednoho dne prisla Tatana (praktikantka z Ukrajiny) na nas Interns house drive z jeji prace a vypadala nejak ustarane. Bohuzel jeji firma se dostala do financni tisne a musela ji zrusit praxi... Pro Tatanu to znamenalo pomerne znacne komplikace, predevsim co se tyce financi. To je na delsi povidani, ale co chci popsat bylo moje zaujmuti postoje... Vim, ze na to nemam vubec zadny vliv, a nemuzu to nijak ovlivnit, takze spise jsem zaujal asertivni postoj. Tim, ze jsem se ji alespon na tech 5 az 10 minut snazil pomoci v tom, ze jsem ji vyslechnul a trosicku dodal optimismu, se slovy, ze se to spravy a nakonec to nebude, az tak hrozne a dobre to dopadne... Asi vsichni zname podobnou situaci, a zazivame ji pomerne casto. Takze asi nejlepsi krok je se snazit porozumet druhemu, vcitit se do jeho pocitu, venovat mu pozornost a podporit ho... 

Den ci dva dny na to prijela nova holcina z Ciny a zrovna v tu dobu se take ve zpravodajstvi objevila zprava tykajici se vlakoveho nestesti v Cine. Kdyz jsem si tu zpravu dozvedel v novinovych titulcich, tak mi probehla hlavou myslenka: "tragicka udalost, ale jakym zpusobem to mohu ovlivnit?..." "Nijak." Bohuzel je to tak, mohu soucitit s pozustalymi, ale to je tak vsechno. Bohuzel ja jsem ted a tady se svym bytim, a mel bych se divat na to, co delam ja za kroky a jak ja muzu pozitivne ovlivnit udalosti a lidi ve sve sfere vlivu.
Druhy den rano, potkam pri odchodu na autobus novou holcinu z Ciny a mimoreci se ji zeptam, co dela? A ona s pomerne ustaranou tvari mi rika, ze jde zjistovat informace a psat novinovy clanek ohledne srazky vlaku, ktere se stalo den predtim nedaleko jejiho mesta...
SMASH moment! Nedokazal jsem ji nic poradne odpovedet a byl trochu zaskocen, a asi jsem se pomalu rozlouci a sel na autobus.

Jak najednou dimenze a sfera vlivu (spise ovlivneni) nejake udalosti dostane jinych rozmeru najednou...
Kdyz jsem si pri svych chvilkach klidu a premysleni nad tim pouvazoval, tak clovek zacne premyslet nad vecmi a vnimat je naprosto jinak. Jak v prvnim pripade Tatany, kdy si to clovek nezazije sam, takovou nejprijemnou chvilku a potrebuje vyslechnuti a porozumeni. Ci v druhem pripade, kdy nestesti a rany osudu se muzou cloveku priblizit velice blizko... Porozumeni, pochopeni, mozna soucit, ale hlavne podpora a optimismus jit dal - the SMASH moment. Preji i Vam zazivat osobni The SMASH Moment...

Cestování aneb dopravní prostředky a cesty v Indii (část 3. - infrastruktura)

Posledni treti cast venovane cestovani bych se rad zminil o nekolik dojmu a postrehu k infrastrukture zde.

Co se tyce silnic, tak ve mestech mi to neprijde az tolik hrozne oproti cestem u nas. Diry jsou a budou vsude, u nas jsou zpusobeny teplotnimi vykyvy (mezi letem a zimou), ale v Indii se jen obavam toho, ze ty diry jsou trvalejsiho razu (dal bych tomu tak 10 let a dira je fut dirou). Ono se taky neni cemu divit, s takovym pracovnim nasazenim a efektivnosti prace by bylo potreba, aby pracovni doba trvala tady takovych 16 hodin (samozrejme soboty se pracuje taky)... Zase na obranu tech chudaku, mechanizace tu obcas opravdu chybi, a v tom horku tahat napriklad tezka bremena taky neni to nejprijemnejsi....

Pokud se podivam mimo mesto, tak se Indove snazi vybudovat silnou dopravni infrastrukturu mezi vyznamnymi mesty, coz je opravdu spravny tah (jen tak dal), jen je v tom jeden problem: cas. Kdyz jsem prijel do Jalandharu, mesta me praxe, tak se mi Abhilash (kamarad zodpovedny za moje vyzvednuti) snazil pochlubit, ze ta dalnice, po ktere jsme jeli, ma vest nekde ze stredu Indie severozapadne, pres Dilli a hranice az do Pakistanu, a ze by to mela byt jedna z nejdelsich dalnic na svete. Nacez jsem s usmevem a trosicku rozpacite odvetil, ze opravdu jen mela, kdyz uz se stavi takovou dobu...J
Proste se tu vsechno stavi, a pripadami ze na cas se tu moc nehledi (a ono asi za tech par drobych Ruppee se moc motivace nezvysi). Cesta po dalnici je rozdelena asi tak, ze pul kilometru jedete po dalnici, a pak prudka odbocka do strany (ridi se nalevo), a pul kilometru po strane, jelikoz dalnice se stavi. Vetsinou ty odbocky jsou ve vysoke rychlosti, coz ma za nasledek u cestujicich, ze sebou vetsinou pekne skubnou a o neco si natlucou. Ale jednu vyhodu to prece ma, a to pro ridice. Alespon je to udrzuje (hlavne v noci) ve strehu a cestujici jsou v klidu, ze sofer nemuze usnoutJ.
Dalnice v Indii oproti pojeti evropske dalnice, je ponekud odlisna. Prvni vec je ta, ze my mame urcite standarty na dalnice (co proste musi splnovat, tak aby dalnice byla uznana za dalnici). Tak pojdme k tem rozdilum. Hlavni rozdil je v pruzich, tady jsou jednotlive pruhy uzsi, a jsou vetsinou jen dva (bez odstavneho), a druhy velky rozdil je v bezpecnosti - zadna svodidla, prujezdy mezi smery, kde se auta prejedou na druhou stranu, jelikoz tam je cerpaci stanice a jedou v protismeru(...), proste nezajem. Co se tyce rychlosti, tak maximalka je devedesatka, a minimalni rychlost? Asi neexituje, jelikooz na indicke dalnici v pohodicce potkate dedulu na koni s povozem, ci cyklisty (to by asi museli mit nohy legendarniho cyklisty Olafa Ludwiga a poradny Indicky prujem, aby splnovali nasi minimalni osmdesatkuJ).
V tom chaosu (v porovnani s nasim pojeti dopravy), tak oni zase to s rychlosti nemuzou prehanet, protoze by tu zase litali jak certi v pekle, kdyz maji mecheche. Proto si tedy asi indicti projektanti silnic, ze nasekaji vsude mozne retardery (vetsinou pevne asfaltove, protoze ty se nedaji jen tak odstranit od tech umelych), at kazdy musi minimalne zpomalit (ne-li zastavit), aby mu tlumice nekoukali z podkapoty, a co se tyce autobusu, tak bych se nebal ani vsadit par drobnych (samozrejme Ruppee), ze ty ani zadne pruziny nemaji...
Jedna poznamka jeste mimo infrastrukturu, ktera se tyka nakladni dopravy. A to, ze nakladni doprava je v Indii pomerne znacne vytizena a navic nejvice oblibena znacka je Tata. Takze potkavate jeden a tentyz typ nakladaku. Konkurence asi sem moc jeste nepronikla v tomto ohledu...

Co se tyce drah - tak zeleznicni je na tom celkem dobre, az na ty vyhybky, ale ty jsou uplne stejne jako u nas.  A indicke metro v Dilli je opravdu na slusne urovni, mozna bych si troufl napsat, ze treba specialni express linka z letiste do centra Dilli je lepsi jak to nase prazske... Tak alespon jeden nejaky plusovy bod pro IndiiJ
Tedy az na ty ridice metra... Kteri ridi vlakovou soupravu metra jak ja rikam poindicku - takove dobrzdeni, kdy sebou 2x pekne skubnete neni moc koser. Ale to neva, snad to do 30. srpna (kdy odjizdim) natrenuji, abych je mohl pochvalitJ.  

Cestování aneb dopravní prostředky a cesty v Indii (část 2. - vlak)

V druhe casti bych se rad presunul na zeleznici. Asi mozna jste videli nekdy fotografie takoveho vlaku, precpaneho lidmi a ti kteri se nevesli, tak se snazi drzet jeste z venku ci jsou na strese.

Rad bych napsal, ze mam takovy zazitek, ale zklamu vas. Nezazil jsem takovou silenost (ted uprimne nevim jestli mam litovat, ze jsem o takovy zazitek prisel, ale spis sem rad).

Ale postupne k priblizeni jak to tady chodi. Vlaky tu jsou velice zadanou dopravou, proto celkem vytizenou, a poptavka mnohonasobne prevysuje nabidku.

Dalkove vlaky zde jsou maji nekolik typu vozidel v ramci cele soupravy. Zakladni je AC a N, coz znamena jestli s klimatizaci (AC) ci bez. A potom sleeper ci normalne na sezeni. Samozrejme, ze hlavne pres noc je lepsi sleeper, jelikoz cestovani tady funguje na delsi casovem rozhrani (15 hodin je normalka), z duvodu vetsich vzdalenosti a druhak, ze v Indii maji mnohem nizsi maximalni rychlost (no, ono se neni cemu divit, kdyz tam hrozi, ze z vlaku ci autobusu muze nekdo vypadnout). Proto se vyplati jet pres noc sleeperem, kde se clovek, pokud nema velkou krosnu ci batoh na uzamceni, muze celkem pohodlne vyspat. A co se tyce AC, tak neni pres noc  potreba, ba naopak cloveku je celkem kosa (nebo alespon me, takze jsem spal v bunde a prikryty pod dekou).
Co je potreba u dalkovych vlaku hlavne zminit je ta vytizenost. Vlaky se musi rezervovat hodne dopredu. Nejpozdeji tyden, ale muze se stat, ze jiz 3 tydny predem muzete byt na poradniku. Bohuzel porad nevim, jak to objednat pres internet (nejak to tu moc nefrci - ostatne skoro jako vsechno online, a vlastne samotny internet tu moc nefrci...).

Co se tyce kratsich vzdalenosti, takove ordinary vlaky uz nejsou potreba objednavat, zato uz se to priblizuje predstave fotografii... Vlaky jsou celkem preplnene a clovek pokud nema stesti a moc se nerve, tak nesedi...

Co je specificke v techto vlacich, jednak ze clovek ma moznost zde mnohem blize poznat beznou realitu (respektive lidi), ale co mam na mysli je, ze zde prochazeji ruzni prodejci (ti s vodou a chipsi a susenkami vsude - vlak, autobus) s mistnimi specialitami. V Radzastanu to byli nejake jejich slane pochutiny, ale take rekl bych tresne s nejakym korenim (predpokladam skorice ci vanilka). 

A jeste trosicku k nadrazim. To ze mnoho lidi v noci spi pred ci na nadrazi na zemi, tak to je proste normalni, nejlevnejsi zpusob cekani na nejaky vlak... Z ceho jsem mel opravdu kulturni zazitek, tak to je pouzivani kolejiste pod nastupistem jako verejneho zachodu - to ze tam je cca 10 lidskych exkrementu na 1 metr ctverecny (dostatecne provonenny zazitek). Takze se nemuzu dockat, az zase vyrazim objevovat Indii vlakem J.

Cestování aneb dopravní prostředky a cesty v Indii (část 1. - autobus)

Po měsíci stráveném v Indii jsem měl už možnost použít snad všechny možnosti přepravy jaké se dají použít. Rád bych použil jen stručný přehled, ale raději vypíši všechny prostředky, aby si člověk dokázal představit, že už mám něco procestováno. Takže vlak, autobus, náklaďák (při návštěvě Nepálu), dodávka, jeep, auto, motorikša, cyklorikša, motorka, metro, a netradiční zážitkový raft, slon a velbloud :-D Snad jen chybí kolo. Nicméně to neznamená, že jsem něco z toho řídil, což se budu v následujících 6 měsících změnit!

Ale trošičku k zážitkům a jak to asi chodí v Indii. Takže začneme nejběžnějším na cestě: asi nemusím přibližovat to, co se o indické dopravě na cestě traduje – a můžu čestně říci, že to je opravdu všechno holá pravda – pro skoro každého (opravdu jsem měl možnost mluvit s lidmi skoro z celého světa o tom) je to šílenost (někdy i pro Indy, což je na tom srandovní)! Všechny dopravní prostředky nalepené na sobě, nerespektování základních pravidel, stále troubení. Ve městě to je opravdu o přijití svych nervu. Takový poznatek k fungování mhd autobusů – fungují tak, že jezdí v časových intervalech, ale nikdy ne přesně (což funguje vlastně téměř vždy a všude – prostě časový hledisko se moc nebere v potaz…) a princip zastávek není až tolik přesný, jak to může vypadat, jelikož autobusy fungují na principu tzv. double bouchnutí do kapoty, a řidič zastaví (tedy když se mu chce).

Jiné to je ale s dálkovými autobusy. Funguje tu cca 5 druhu – sleeper (kde si člověk normálně lehne a má svoji „kabinku“ na přespání), dálkový (nevím přesný název, ale je to značky Volvo, kde člověk může taky krásně usnout, jelikož má mnohem více místa na nohy a má podporu nohou, takže natáhnutí nohou je velice příjemné), typ deluxe (klasický tip naší Karosy, která je pohodlná), typ semi-delux a jako poslední ordinary.
Co se týče dálkového, tak je na lepší úrovni jak u nás. Myslím tím v rámci technické výbavy, ale nemyslím čistoty a servisu J, ale i cena toho je v porovnání s ostatními typy je znát a je celkem těžké si koupit lístek (po vyčkání pěkné řady). Při mé otázce rozdílu mezi typem delux a semi-delux mi nebyli prodejci lísků schopni vysvětli rozdíl, ale můj odhad byl naprosto přesný… Nebylo tam světýlko na svícení nad sedadlem a nebyla televize s videem, kde přehrávají (neodpustím si ten výraz) uřvaný bollywoodský film, kde po chvilce násílí zpívají, a zvuk je velice nahlas (vysvětlení: asi z důvodu toho, aby přehlušil neustálé troubení venku na cestě. A poslední ordinary bus, kde člověk opravdu má silné zážitky z cestování, má trošičku jiná pravidla fungování – vyjíždí ze stanice až se opravdu naplní všechny místa, a cestou se přibírají další lidé. Ve vnitř to vypadá asi tak, jako kdyby jste se vrátili o 50 let zpátky na ostravsko, kde místní linka sváží horníky na šachtu – všude ušmudlané a všude ošahané, bez jakékoli klimatizace (fungují jen okýnka), a člověk nalepený na člověku (na šířku to vypadá asi takhle: 2 sedadla, ulička, 3 sedadla) – což ještě není tak hrozné, ale když si představíte cca 40°C a všichni se celý den potí (a bohužel deodoranty a spreje ještě tu nejsou moc oblíbené mezi obyvateli), takže je to někdy silný zážitek, který ještě podpoří potom takové chvíle, kdy třeba někomu ze spolucestujících se neudělá dobře (s kinedrilem to je asi podobně jako s deodoranty (?)), a když použije okenko pro zvracení, tak to je celkem dobry, oproti horší variantě, kdy třeba mladý hoch nesedí u okenka a uleví svému přetíženému žaludku na podlahu… Ještě dva poznatky k autobusu. Při delších cestách, autobusy zastavují u pocestních jídelních zařízení fungujících na principu motorestů (přizpůsobený místním podmínkám) – stravování naštěstí nemůžu zhodnotit, ale toaletní zařízení… Já, jako muz, to mám o malinko jednodušší, ale dámy – v některých případech není prý co závidět… A poslední reálný zážitek – kdy při cestě z Agry do Dillí, se nějak porouchal autobus, a po cca 15 minutách opravování, kdy odhaduji, že řidič použil asi jen klíč (tipnul bych si tak č. 22) a kladivo (asi osvědčený způsob hesla „když tě všechno zradilo, pomůže ti kladivo“), se partička Indů opřela o zadek autobusu (kdybych to věděl tak bych jim šel pomoct) a pěkně ho roztlačila… Holt v jednotě je sílaJ

Prvni kroky

Prvni kroky byli na letisti v Dilli. Přes trošičku nešťastné zavazadlovou kontrolu přišli první zkušenosti s tamními „obchodními“ podmínkami… U oficiální směnárny Vám nesmění na drobné tolik potřebné drobné, ale pouze na bankovky a človíček u telefonátu Vám nejprve nevrátí vůbec drobné (jen bankovky) a potom stejně jen těch pár drobných, které mu zbyly v kapse. Naštěstí posbírané zkušenosti lidí, co si tyto první okamžiky zažily (blogy , turistický průvodce,…) nás jen mírně připravily. Další věc na, které jsme narazili, bylo při odchodu z letištní haly klima, vlhké počasí (v noci pršelo) se ještě oproti denní pohodě dali snést. Co nás naopak mile překvapilo byla naprostá čistota v celém areálu letiště.
Z letiště následoval přesun na speciální metro dráhu z letiště do centra. To, že v Indii funguje absolutní osobní kontrola každého vstupu (osobní prohmatání a skener cestovních zavazadel), jsme zjistili až záhy během celého dne nejen při vstupu do metra, ale i do „slušných“ restaurací (rozuměj i fast-foodu typu KFC či McDonnald), značkových obchodů ale i supermarketu. Při cestě letištním metro expresem jsme se ještě při pohledu z oken na cizí floru, ale i budovy celkem kochali. Další minuty co následovaly byli propocenné. Metro zastávka byla naprosto přelidněna a nyní koupit lístek a dostat se před veškeré tlačenice do metra, jednou přestoupit, vystoupit na zastávce Shakri Nagar a zkontaktovat kamaráda od Indického přítele. Jednoduché – při evropských podmínkách ano, ale při 20 kilogramech na zádech, 5 kilogramech na zádech, nepříjemném vedru a naprosto nedodržování osobní zóny, tak jak jsme zvyklí v naší kultuře, se zdál být trochu problém. Veškeré předbíhání a nekonečné řady a přeplněnost veškerých ulic jsou prostě součástí, asi takový sytém obkulantně napsáno „Zaváháš – nemáš, nejíš, čekáš…“. Další zaražení – veškeré ty pohledy – všichni nás zírali neuvěřitelně zvláštními pohledy… Když jsme se překousaly přes toto prvotní šoky, nastala další nečekanosti – sehnání telefonu a nějakého občerstvení při čekání na našeho přítele… Vyšel jsem ven ze zastávky metra a bylo to tu – opravdová indická ulice: na zemi kravský trus, po prašné cestě lítali auta, motorky, moto-rikši, cyklo-rikši, mezi spletí různých drátů elektřiny budovy, které byly bez střech (cca 2-3 patra) cihlového starého původu byly v přízemí různé obchody – od potravin, zeleniny s ovocem, indickým fast-foodem, cigaretami, ale až po různé dílny, a mezi nimi různé pobočky například směnáren či kanceláře advokáta – prostě svět bizarností. Po ignoraci (bohužel jinak to nejde) pokřikujících rikšáků, se telefonní budka zdála jako naprostá neuvěřitelnost. Voda – jediný případ skutečně balená (problém, že jsou schopni do starých pet-lahví načerpat jejich nezdravou vodu)… U místního podivného cigaretového stánku, který jsem shledal jako menší zlo, koupil méně „ošuntělou“ láhev Bonaqui. Jak se naštěstí ukázalo, byla opravdu originální – uff. Ale co teď s tím telefonem… Nakonec jsem oslovil mladého kluka, který se ochotně nabídnul s telefonem a nechal mě zavolat ze svého, a ještě nám dal na sebe číslo, že kdyby cokoli bychom potřebovali, tak at se mu ozvemeJ Bomba! A naštěstí záchrana v podobě kamarádova známého byla na cestě… [poznamka: bohuzel nyni jiz nemohu pouzivat internpunkci jelikoz pouyivam jen anglicke pc]. A jeste jednu vec jsem nezminil: Smrad – dalo by se pouzit mirnejsi slovo, ale toto vice odpovida mistnim pomerum. Rozlisoval bych 2 stavy: bezny zapach takovy co je temer vsude, a potom opravdu smrad, ktery se line v prubehu celych dni takovymi vlnami...

Welcome in India

Aneb jak očekávat nečekané a přitom opravdu stejně být překvapen… 

Moje jméno je Vláda Řehák, a pro letošní léto jsem se rozhodnul strávit léto mimo mou zemi a zkusit „vyrůst“ o další zkušenost pomocí chvil strávených v zahraničí. Zlepšení si angličtiny a zisk pracovní zkušenosti byl spíše až sekundární cíl, jelikož jsem měl možnost využít dostatečných zkušeností v rámci mé dvou a půl roční „zkusenosti“ v AIESEC. Ale hlavní záměr mého vycestování bylo především vystoupení z osobní zóny. Prostě odpustit si věci, které člověk považuje za každodenní rutinu, a uvědomit věci, které by si normálně neuvědomil. Proto když se rýsovaly příležitosti vyjet nejen za hranice své vlasti, ale dokonce kontinentu, zvítězila varianta Indie, která nabídla nejen opravdovou možnost kulturního šoku, ale i z finančního hlediska.

Po více jak měsíc a půl zařizování veškerých věcí okolo: zajištění stáže, vyřízení víz, koupení letenek, veškerého očkování, zařizování věcí spojených se studiem (bakalářské zkoušky a příjímání na navazující obor), kontaktování známých v Indii a zjišťování veškerých užitečných informací se podařilo úspěšně dopracovat k odletu. Program byl složen tak, že společně s mou přítelkyní budeme dohromady první měsíc cestovat okolo, navštívit významná místa na Severu Indie (Nepál), poznat zdejší životní ale i ekonomické podmínky, kulturu, náboženství a navštívit i své kamarády, a po tomto společném měsíci se rozjet do rozdílných měst získat pracovní stáž.

Ani posledních pár dní před odletem jsem si moc nepřipouštěl do čeho vlastně jdu, a vůbec na mě moc nepřišla nějaká nervozita. Jak ani z toho, že mám poprvé letět velikým letadlem (až na můj seskok padákem :-D), tak ani z té cizí země, kultury a mentality. Stále jsem si říkal, že nejedeme do deštného pralesa, ale do dynamicky se rozvíjejí země, která dle předpovědí bude v budoucnu silně ovlivňovat ekonomické tempo světové ekonomiky a že první měsíc strávím s osobou velice blízkou, takže mi to pomůže se aklimatizovat na místní podmínky a pak to nějak překlepeme. Takže i přes nemoc hladký spánek poslední noc před odletem a mírné vzrušení při příjezdu na letiště, byl první let do Istambulu stále v pohodě. První náznak změny nastal až na začátku druhého letu z Istambulu do Dillí, kde při odjezdu autobusu k letadlu byli kromě nás dvou jen samí Indové. Po celkem klidných 6 nočních hodinách strávených na palubě Airbusu po 3 hodině ranní začalo klesání a ze svítících světélek Indických ulic přišel zvláštní pocit… něco jako není cesty zpět. A další zážitky během prvního dne tento pocit místy zintenznovaly a předpokládám se budou opakovat...

Welcome in India :-)