Aneb jak očekávat nečekané a přitom opravdu stejně být překvapen…
Moje jméno je Vláda Řehák, a pro letošní léto jsem se rozhodnul strávit léto mimo mou zemi a zkusit „vyrůst“ o další zkušenost pomocí chvil strávených v zahraničí. Zlepšení si angličtiny a zisk pracovní zkušenosti byl spíše až sekundární cíl, jelikož jsem měl možnost využít dostatečných zkušeností v rámci mé dvou a půl roční „zkusenosti“ v AIESEC. Ale hlavní záměr mého vycestování bylo především vystoupení z osobní zóny. Prostě odpustit si věci, které člověk považuje za každodenní rutinu, a uvědomit věci, které by si normálně neuvědomil. Proto když se rýsovaly příležitosti vyjet nejen za hranice své vlasti, ale dokonce kontinentu, zvítězila varianta Indie, která nabídla nejen opravdovou možnost kulturního šoku, ale i z finančního hlediska.
Po více jak měsíc a půl zařizování veškerých věcí okolo: zajištění stáže, vyřízení víz, koupení letenek, veškerého očkování, zařizování věcí spojených se studiem (bakalářské zkoušky a příjímání na navazující obor), kontaktování známých v Indii a zjišťování veškerých užitečných informací se podařilo úspěšně dopracovat k odletu. Program byl složen tak, že společně s mou přítelkyní budeme dohromady první měsíc cestovat okolo, navštívit významná místa na Severu Indie (Nepál), poznat zdejší životní ale i ekonomické podmínky, kulturu, náboženství a navštívit i své kamarády, a po tomto společném měsíci se rozjet do rozdílných měst získat pracovní stáž.
Ani posledních pár dní před odletem jsem si moc nepřipouštěl do čeho vlastně jdu, a vůbec na mě moc nepřišla nějaká nervozita. Jak ani z toho, že mám poprvé letět velikým letadlem (až na můj seskok padákem :-D), tak ani z té cizí země, kultury a mentality. Stále jsem si říkal, že nejedeme do deštného pralesa, ale do dynamicky se rozvíjejí země, která dle předpovědí bude v budoucnu silně ovlivňovat ekonomické tempo světové ekonomiky a že první měsíc strávím s osobou velice blízkou, takže mi to pomůže se aklimatizovat na místní podmínky a pak to nějak překlepeme. Takže i přes nemoc hladký spánek poslední noc před odletem a mírné vzrušení při příjezdu na letiště, byl první let do Istambulu stále v pohodě. První náznak změny nastal až na začátku druhého letu z Istambulu do Dillí, kde při odjezdu autobusu k letadlu byli kromě nás dvou jen samí Indové. Po celkem klidných 6 nočních hodinách strávených na palubě Airbusu po 3 hodině ranní začalo klesání a ze svítících světélek Indických ulic přišel zvláštní pocit… něco jako není cesty zpět. A další zážitky během prvního dne tento pocit místy zintenznovaly a předpokládám se budou opakovat...
Welcome in India :-)
No comments:
Post a Comment