Po měsíci stráveném v Indii jsem měl už možnost použít snad všechny možnosti přepravy jaké se dají použít. Rád bych použil jen stručný přehled, ale raději vypíši všechny prostředky, aby si člověk dokázal představit, že už mám něco procestováno. Takže vlak, autobus, náklaďák (při návštěvě Nepálu), dodávka, jeep, auto, motorikša, cyklorikša, motorka, metro, a netradiční zážitkový raft, slon a velbloud :-D Snad jen chybí kolo. Nicméně to neznamená, že jsem něco z toho řídil, což se budu v následujících 6 měsících změnit!
Ale trošičku k zážitkům a jak to asi chodí v Indii. Takže začneme nejběžnějším na cestě: asi nemusím přibližovat to, co se o indické dopravě na cestě traduje – a můžu čestně říci, že to je opravdu všechno holá pravda – pro skoro každého (opravdu jsem měl možnost mluvit s lidmi skoro z celého světa o tom) je to šílenost (někdy i pro Indy, což je na tom srandovní)! Všechny dopravní prostředky nalepené na sobě, nerespektování základních pravidel, stále troubení. Ve městě to je opravdu o přijití svych nervu. Takový poznatek k fungování mhd autobusů – fungují tak, že jezdí v časových intervalech, ale nikdy ne přesně (což funguje vlastně téměř vždy a všude – prostě časový hledisko se moc nebere v potaz…) a princip zastávek není až tolik přesný, jak to může vypadat, jelikož autobusy fungují na principu tzv. double bouchnutí do kapoty, a řidič zastaví (tedy když se mu chce).
Jiné to je ale s dálkovými autobusy. Funguje tu cca 5 druhu – sleeper (kde si člověk normálně lehne a má svoji „kabinku“ na přespání), dálkový (nevím přesný název, ale je to značky Volvo, kde člověk může taky krásně usnout, jelikož má mnohem více místa na nohy a má podporu nohou, takže natáhnutí nohou je velice příjemné), typ deluxe (klasický tip naší Karosy, která je pohodlná), typ semi-delux a jako poslední ordinary.
Co se týče dálkového, tak je na lepší úrovni jak u nás. Myslím tím v rámci technické výbavy, ale nemyslím čistoty a servisu J, ale i cena toho je v porovnání s ostatními typy je znát a je celkem těžké si koupit lístek (po vyčkání pěkné řady). Při mé otázce rozdílu mezi typem delux a semi-delux mi nebyli prodejci lísků schopni vysvětli rozdíl, ale můj odhad byl naprosto přesný… Nebylo tam světýlko na svícení nad sedadlem a nebyla televize s videem, kde přehrávají (neodpustím si ten výraz) uřvaný bollywoodský film, kde po chvilce násílí zpívají, a zvuk je velice nahlas (vysvětlení: asi z důvodu toho, aby přehlušil neustálé troubení venku na cestě. A poslední ordinary bus, kde člověk opravdu má silné zážitky z cestování, má trošičku jiná pravidla fungování – vyjíždí ze stanice až se opravdu naplní všechny místa, a cestou se přibírají další lidé. Ve vnitř to vypadá asi tak, jako kdyby jste se vrátili o 50 let zpátky na ostravsko, kde místní linka sváží horníky na šachtu – všude ušmudlané a všude ošahané, bez jakékoli klimatizace (fungují jen okýnka), a člověk nalepený na člověku (na šířku to vypadá asi takhle: 2 sedadla, ulička, 3 sedadla) – což ještě není tak hrozné, ale když si představíte cca 40°C a všichni se celý den potí (a bohužel deodoranty a spreje ještě tu nejsou moc oblíbené mezi obyvateli), takže je to někdy silný zážitek, který ještě podpoří potom takové chvíle, kdy třeba někomu ze spolucestujících se neudělá dobře (s kinedrilem to je asi podobně jako s deodoranty (?)), a když použije okenko pro zvracení, tak to je celkem dobry, oproti horší variantě, kdy třeba mladý hoch nesedí u okenka a uleví svému přetíženému žaludku na podlahu… Ještě dva poznatky k autobusu. Při delších cestách, autobusy zastavují u pocestních jídelních zařízení fungujících na principu motorestů (přizpůsobený místním podmínkám) – stravování naštěstí nemůžu zhodnotit, ale toaletní zařízení… Já, jako muz, to mám o malinko jednodušší, ale dámy – v některých případech není prý co závidět… A poslední reálný zážitek – kdy při cestě z Agry do Dillí, se nějak porouchal autobus, a po cca 15 minutách opravování, kdy odhaduji, že řidič použil asi jen klíč (tipnul bych si tak č. 22) a kladivo (asi osvědčený způsob hesla „když tě všechno zradilo, pomůže ti kladivo“), se partička Indů opřela o zadek autobusu (kdybych to věděl tak bych jim šel pomoct) a pěkně ho roztlačila… Holt v jednotě je sílaJ
Jiné to je ale s dálkovými autobusy. Funguje tu cca 5 druhu – sleeper (kde si člověk normálně lehne a má svoji „kabinku“ na přespání), dálkový (nevím přesný název, ale je to značky Volvo, kde člověk může taky krásně usnout, jelikož má mnohem více místa na nohy a má podporu nohou, takže natáhnutí nohou je velice příjemné), typ deluxe (klasický tip naší Karosy, která je pohodlná), typ semi-delux a jako poslední ordinary.Co se týče dálkového, tak je na lepší úrovni jak u nás. Myslím tím v rámci technické výbavy, ale nemyslím čistoty a servisu J, ale i cena toho je v porovnání s ostatními typy je znát a je celkem těžké si koupit lístek (po vyčkání pěkné řady). Při mé otázce rozdílu mezi typem delux a semi-delux mi nebyli prodejci lísků schopni vysvětli rozdíl, ale můj odhad byl naprosto přesný… Nebylo tam světýlko na svícení nad sedadlem a nebyla televize s videem, kde přehrávají (neodpustím si ten výraz) uřvaný bollywoodský film, kde po chvilce násílí zpívají, a zvuk je velice nahlas (vysvětlení: asi z důvodu toho, aby přehlušil neustálé troubení venku na cestě. A poslední ordinary bus, kde člověk opravdu má silné zážitky z cestování, má trošičku jiná pravidla fungování – vyjíždí ze stanice až se opravdu naplní všechny místa, a cestou se přibírají další lidé. Ve vnitř to vypadá asi tak, jako kdyby jste se vrátili o 50 let zpátky na ostravsko, kde místní linka sváží horníky na šachtu – všude ušmudlané a všude ošahané, bez jakékoli klimatizace (fungují jen okýnka), a člověk nalepený na člověku (na šířku to vypadá asi takhle: 2 sedadla, ulička, 3 sedadla) – což ještě není tak hrozné, ale když si představíte cca 40°C a všichni se celý den potí (a bohužel deodoranty a spreje ještě tu nejsou moc oblíbené mezi obyvateli), takže je to někdy silný zážitek, který ještě podpoří potom takové chvíle, kdy třeba někomu ze spolucestujících se neudělá dobře (s kinedrilem to je asi podobně jako s deodoranty (?)), a když použije okenko pro zvracení, tak to je celkem dobry, oproti horší variantě, kdy třeba mladý hoch nesedí u okenka a uleví svému přetíženému žaludku na podlahu… Ještě dva poznatky k autobusu. Při delších cestách, autobusy zastavují u pocestních jídelních zařízení fungujících na principu motorestů (přizpůsobený místním podmínkám) – stravování naštěstí nemůžu zhodnotit, ale toaletní zařízení… Já, jako muz, to mám o malinko jednodušší, ale dámy – v některých případech není prý co závidět… A poslední reálný zážitek – kdy při cestě z Agry do Dillí, se nějak porouchal autobus, a po cca 15 minutách opravování, kdy odhaduji, že řidič použil asi jen klíč (tipnul bych si tak č. 22) a kladivo (asi osvědčený způsob hesla „když tě všechno zradilo, pomůže ti kladivo“), se partička Indů opřela o zadek autobusu (kdybych to věděl tak bych jim šel pomoct) a pěkně ho roztlačila… Holt v jednotě je sílaJ
No comments:
Post a Comment