Dnesnim kratsim prispevkem bych rad reagoval na nedavne udalosti a takovy muj maly pocit prozreni (nezveme to The SMASH Moment).
V zhruba pred 2 tydny se mi postestilo a jiz jsem mel moznost pravidelneho pristupu k internetu, jednak ke spojeni s domovem, ale take pristupu k novym informacim a aktualnimu deni ve svete...
V ten sami tyden jednoho dne prisla Tatana (praktikantka z Ukrajiny) na nas Interns house drive z jeji prace a vypadala nejak ustarane. Bohuzel jeji firma se dostala do financni tisne a musela ji zrusit praxi... Pro Tatanu to znamenalo pomerne znacne komplikace, predevsim co se tyce financi. To je na delsi povidani, ale co chci popsat bylo moje zaujmuti postoje... Vim, ze na to nemam vubec zadny vliv, a nemuzu to nijak ovlivnit, takze spise jsem zaujal asertivni postoj. Tim, ze jsem se ji alespon na tech 5 az 10 minut snazil pomoci v tom, ze jsem ji vyslechnul a trosicku dodal optimismu, se slovy, ze se to spravy a nakonec to nebude, az tak hrozne a dobre to dopadne... Asi vsichni zname podobnou situaci, a zazivame ji pomerne casto. Takze asi nejlepsi krok je se snazit porozumet druhemu, vcitit se do jeho pocitu, venovat mu pozornost a podporit ho...
Den ci dva dny na to prijela nova holcina z Ciny a zrovna v tu dobu se take ve zpravodajstvi objevila zprava tykajici se vlakoveho nestesti v Cine. Kdyz jsem si tu zpravu dozvedel v novinovych titulcich, tak mi probehla hlavou myslenka: "tragicka udalost, ale jakym zpusobem to mohu ovlivnit?..." "Nijak." Bohuzel je to tak, mohu soucitit s pozustalymi, ale to je tak vsechno. Bohuzel ja jsem ted a tady se svym bytim, a mel bych se divat na to, co delam ja za kroky a jak ja muzu pozitivne ovlivnit udalosti a lidi ve sve sfere vlivu.
Druhy den rano, potkam pri odchodu na autobus novou holcinu z Ciny a mimoreci se ji zeptam, co dela? A ona s pomerne ustaranou tvari mi rika, ze jde zjistovat informace a psat novinovy clanek ohledne srazky vlaku, ktere se stalo den predtim nedaleko jejiho mesta...
SMASH moment! Nedokazal jsem ji nic poradne odpovedet a byl trochu zaskocen, a asi jsem se pomalu rozlouci a sel na autobus.
Jak najednou dimenze a sfera vlivu (spise ovlivneni) nejake udalosti dostane jinych rozmeru najednou...
Kdyz jsem si pri svych chvilkach klidu a premysleni nad tim pouvazoval, tak clovek zacne premyslet nad vecmi a vnimat je naprosto jinak. Jak v prvnim pripade Tatany, kdy si to clovek nezazije sam, takovou nejprijemnou chvilku a potrebuje vyslechnuti a porozumeni. Ci v druhem pripade, kdy nestesti a rany osudu se muzou cloveku priblizit velice blizko... Porozumeni, pochopeni, mozna soucit, ale hlavne podpora a optimismus jit dal - the SMASH moment. Preji i Vam zazivat osobni The SMASH Moment...
V zhruba pred 2 tydny se mi postestilo a jiz jsem mel moznost pravidelneho pristupu k internetu, jednak ke spojeni s domovem, ale take pristupu k novym informacim a aktualnimu deni ve svete...
V ten sami tyden jednoho dne prisla Tatana (praktikantka z Ukrajiny) na nas Interns house drive z jeji prace a vypadala nejak ustarane. Bohuzel jeji firma se dostala do financni tisne a musela ji zrusit praxi... Pro Tatanu to znamenalo pomerne znacne komplikace, predevsim co se tyce financi. To je na delsi povidani, ale co chci popsat bylo moje zaujmuti postoje... Vim, ze na to nemam vubec zadny vliv, a nemuzu to nijak ovlivnit, takze spise jsem zaujal asertivni postoj. Tim, ze jsem se ji alespon na tech 5 az 10 minut snazil pomoci v tom, ze jsem ji vyslechnul a trosicku dodal optimismu, se slovy, ze se to spravy a nakonec to nebude, az tak hrozne a dobre to dopadne... Asi vsichni zname podobnou situaci, a zazivame ji pomerne casto. Takze asi nejlepsi krok je se snazit porozumet druhemu, vcitit se do jeho pocitu, venovat mu pozornost a podporit ho...
Den ci dva dny na to prijela nova holcina z Ciny a zrovna v tu dobu se take ve zpravodajstvi objevila zprava tykajici se vlakoveho nestesti v Cine. Kdyz jsem si tu zpravu dozvedel v novinovych titulcich, tak mi probehla hlavou myslenka: "tragicka udalost, ale jakym zpusobem to mohu ovlivnit?..." "Nijak." Bohuzel je to tak, mohu soucitit s pozustalymi, ale to je tak vsechno. Bohuzel ja jsem ted a tady se svym bytim, a mel bych se divat na to, co delam ja za kroky a jak ja muzu pozitivne ovlivnit udalosti a lidi ve sve sfere vlivu.
Druhy den rano, potkam pri odchodu na autobus novou holcinu z Ciny a mimoreci se ji zeptam, co dela? A ona s pomerne ustaranou tvari mi rika, ze jde zjistovat informace a psat novinovy clanek ohledne srazky vlaku, ktere se stalo den predtim nedaleko jejiho mesta...
SMASH moment! Nedokazal jsem ji nic poradne odpovedet a byl trochu zaskocen, a asi jsem se pomalu rozlouci a sel na autobus.
Jak najednou dimenze a sfera vlivu (spise ovlivneni) nejake udalosti dostane jinych rozmeru najednou...
Kdyz jsem si pri svych chvilkach klidu a premysleni nad tim pouvazoval, tak clovek zacne premyslet nad vecmi a vnimat je naprosto jinak. Jak v prvnim pripade Tatany, kdy si to clovek nezazije sam, takovou nejprijemnou chvilku a potrebuje vyslechnuti a porozumeni. Ci v druhem pripade, kdy nestesti a rany osudu se muzou cloveku priblizit velice blizko... Porozumeni, pochopeni, mozna soucit, ale hlavne podpora a optimismus jit dal - the SMASH moment. Preji i Vam zazivat osobni The SMASH Moment...
No comments:
Post a Comment